aneb jak si hned první měsíc nevyrobit domácí minové pole
1. Jak to říct (a komu dřív)
Ideál: Nejdřív to ví ona a ty, pak rodiče, až potom kámoši a celý internet.
U jejích rodičů platí jednoduché pravidlo:
- pokud má blíž k mámě, klidně to řekněte nejdřív jí
- jestli je tchýně generál rodiny, stejně se to k ní dostane jako první – tak ať to není přes sestřenici z Facebooku
2. Co dělat: malý gesta, velký body
- Poděkuj. Klidně jednou větou: „Děkuju, že jste z ní vychovali člověka, kterého můžu mít vedle sebe.“
- Projev zájem. Zeptej se na svatební fotky, jak to měli oni – tchýně to milujou.
- Nastav normální kontakt. Ne každodenní volání, ale občasná návštěva / zpráva: „Jak se máte?“ ti jednou zachrání nervy.
3. Co radši ne: zkratky k průšvihu
- Nezačínej boj o „číslo jedna“ v jejím životě. Nejseš v soutěži „kdo ji miluje víc“, jste v jednom týmu.
- Nevtipkuj na jejich účet hned první návštěvu. Ironie o tchýních nech na dobu, až tě fakt budou mít rádi.
- Neignoruj ji. Dělat, že neexistuje, je jistá cesta do pekla – i když je náročná, základní respekt patří všem.
4. Když je „tchýně level těžký“
Někdy prostě není easy:
- dramatická, přecitlivělá, všude u všeho
- nebo naopak chladná, odtažitá
Tvoje role:
- držet se na úrovni – slušnej, klidnej, neútočnej
- stát za svojí partnerkou – když ji máma zbytečně sjíždí, nenech ji v tom plavat
- řešit konflikty s partnerkou, ne přímo s tchýní – domlouváte se vy dva, ne ty a její máma
Začátek po zásnubách není o tom „porazit tchýni“, ale nastavit tón:
jsi chlap, co má rád jejich dceru, umí být slušný, ale zároveň stojí pevně na jejím boku. Zbytek se časem obrousí – většinou…
Napsat komentář